Přepnout menu
Můj košík ()

O drakovi a statečném katovi

Bylo jednou jedno loutkové divadlo s červenou oponou, na kterém se mnoho příběhů odehrávalo. Když opona se zvedla, tu nejedna pusinka jako kouzlem ztichla a oči divákovi pozorně sledovaly příběh pohádkový. Ten na jevišti loutky vyprávěly. A jak už to v loutkovém divadélku bývá i dnes, přišly nám jednu pohádku vyprávět.


Byl jednou jeden král, byl už spíš stár než mlád. Ten král rád se svou vnučkou si hrál a příběhy jí povídal. Když jednou za jasného letního odpoledne náhle slunce zakryl černý mrak, král rozpovídal se o tom, jak jeho královskou dceru chtěl odnést drak. Vnučka sedí, na královského děda hledí a chce vědět, co bylo s její maminkou pak.

Král vypravuje dál, jak se v zámku pořádal bál. Princezna už byla na vdávání. Na bále si měla ženicha najít, co by s ní moudře panoval a v dobrém i zlém ji miloval. Ze široka daleka za královskou dcerkou urození nápadníci připutovali. Přenádherné dary přivezli, aby se jí zalíbili. Jeden za druhým krásnou princeznu v tanci protáčeli a hory doly slibovali. Jen jeden z princů opodál stál. Na první pohled se do princezny zamiloval. A zaskočen tím náhlým citem najednou nevěděl, co by dělat dál měl. A tak tam jen tak tiše stál. Když tu náhle otřásl se celý zámek. Hudba přestala hrát a do tanečního sálu strčil svou ohromnou tlamu drak.

Drak ukrutně zuřil. Hluk linoucí se ze zámku ho ze staletého spánku vzbudil a jako daň za přerušené spaní princeznu požadoval bez váhání. Za rok se prý pro ni vrátí. A hrozil, že když ji na zámku nenajde, královská říše v plamenech zajde. Nato se zvednul a odletěl. Najednou o princeznu u princů zájem opadnul a každý se měl k rychlému odchodu. Ve spěchu každý kdo mohl, drakem ohroženou zem hned opouštěl.

„A jak to bylo dědečku pak? Vypravuj dál.“

A tak král vypravuje dál, jak se o svou dceru moc bál a vymýšlel záchranný plán. Však v tom zmatku si nevšimnul, že jeden z princů se k odchodu nehrnul. Na zámku se naopak dobře schoval. Pod červenou kápí jako kat skryt, chtěl milovanou princeznu zachránit a trochu se jí přiblížit. Mezitím co král dal do celého světa vyhlásit, že ruku princezny s celým královstvím dá jejímu zachránci, princ ve dne přestrojen za kata brousil meč a vše, co bylo k mání, o dracích převlečený za páže v královské knihovně si večer čet. V moudrých knihách odhalil, co mnohý rytíř ani netušil. Čas plynul a během toho osudného roku nejeden rytíř v boji s drakem pro svou neznalost zhynul.

Vyprávěl své malé vnučce i o tom, jak se rok chýlil ke konci, a nikomu se draka nepodařilo přemoci. Jak mu svitla naděje, když za ním přišel kat, že s drakem zkusí bojovat. Má prý jednoduchý plán a ten chtěl by realizovat. O obří zrcadla kat poprosil, na nádvoří kolem dokola je nechal rozvěsit a nakonec i plátnem skrýt. Když čas se naplnil, přišel ten černý den a drak na nádvoří zámku se snesl na zem, kat před něj předstoupil a velel: „Draky k boji vypustit!“ Nato se svezla plátna a odhalila tak zrcadla. Drak hned nabyl pocit, že ho chtějí jiní draci zabít a pustil se s vlastním obrazem do boje. V mžiku toho okamžiku kat využil a nepozorován se drakovi na záda vyplížil. Život draka skonal, když katův ostrý dlouhý meč dračí srdce proklál. Boj o krásnou princeznu byl dobojován, byl vyhrán.

Král stál v rozpacích. Byl šťasten, že kat poradil si s drakem. Ale má snad místo drakovi princeznu dát katovi? Ale slib je slib a tak tajemnému muži v kápi princeznu musí za ženu dáti. I princezna zprvu se zdráhala, než pod kápí svého milého poznala. Celý rok měla ho za páže, s nímž v královské knihovně povídala si o životě a tak do něj zamilovala se. Teď s ním půjde k oltáři a oči krále se rozzáří, když jim princ celou pravdu o své osobě odhalí.

Tak všechno dobře dopadlo a dál i pokračovalo. Konala se slavná svatba v kostele, po svatbě hostina honosná a za devět měsíců narodila se krásná holčička zvídavá.