Kde se vzaly loutky? A jak se dostaly do Čech?
První loutky najdeme už ve starém Egyptě
Prvopočátky loutkářství sahají až do roku 2000 př. n. L., kdy se například v Egyptě marionety používaly k předvádění hnětení chleba. Vyrobeny byly ze dřeva a ovládaly se tenkými strunami. Masky a loutky se podobně používaly také v náboženských rituálech ve starověkém Řecku a Římě.
Ve středověku šířili popularitu loutek komedianti
V českých zemích byly loutky oblíbené až od středověku, kdy se loutková představení rozšířila jako součást vystoupení komediantů na trzích a jarmarcích. Od 17. století stále častěji přijížděly anglické, nizozemské, italské a později i německé divadelní skupiny, které vedle klasických divadelních představení předváděly také představení s marionetami.
Okolo poloviny 18. století je vystřídali putující loutkáři, kteří přinášeli české divadlo i do menších měst a obcí. Navíc domácímu publiku představovali i významné hry nejen českého, ale také světového hereckého repertoáru. Věděli jste, že… putujícím loutkohercům vytvářeli jejich dřevěný herecký ansámbl řezbáři. A mezi tradiční postavy loutek patřil Kašpárek a Kalupinka, král, princezna, rytíř, sedlák, čert a další?
Loutky šířily myšlenky národního obrození
V první polovině 19. století sehráli čeští loutkáři významnou roli v procesu národního obrození. Prostřednictvím svých představení seznamovali lidové obecenstvo velmi jednoduchým a srozumitelným jazykem s myšlenkami osvícení a národní obrody. Za symbol těchto loutkářů-buditelů a zároveň za zakladatele českého loutkového divadla je považován loutkář Matěj Kopecký (1775-1847), jenž bývá též nazýván patriarchou českého loutkového divadla. O obnovu loutkářství ve 20. století se zasloužil dr. Jindřich Veselý a proslavil zejména Josefa Skupa postavami Spejbla a Hurvínka, loutkové filmy Jiřího Trnky a řady dalších.