Skoro každé dítko má alespoň jednu maňáskovou hračku. A přestože je maňásek loutka, nepotřebujeme k jeho ovládání žádné nitky ani drátky. Maňásek je typ loutky, která se navléká na ruku. Právě díky tomu působí tak živě a navíc může uchopit různé předměty. Kde se ale vzalo toto roztomilé pojmenování? Zcela přesný původ se již asi nedozvíme, ale našli jsme několik vysvětlení, o které se s vámi podělíme.

  • Když si ve Slovníku spisovného jazyka českého najdete heslo maňásek, dočtete se: "loutka vedená prsty zdola navlečenými, úzká, lehká, jednoduchá, často velmi vratká loďka pro jednu nebo dvě osoby". Jak je vidět, slovník pokládá výraz maňásek ze jedno slovo s dvěma významy, které dokonce ani neodděluje nějakým za prvé, za druhé, dává je do jedné věty, a tím snad naznačuje, že ony dva významy jsou velmi úzce spojené. Někteří toto spojení vysvětlují způsobem, jakým je loutka ovládána – do hlavy a každé ruky maňáska je navlečen jeden prst – lehká malá loďka je jaksi vyplněná živým tělem jako ona loutka rukou.
  • Už ve staročeštině se slovo maňas používalo ve významu panák či figura a třeba u Komenského se vyskytuje ve významu modla. Jako pojmenování loutky, tedy figurky či panáčka, se slovo maňásek objevuje už někdy v 16. století ve spojení "kejklířský maňásek".
  • Původ tohoto žertovného pojmenování s určitými rysy nadávky je prý v osobním jméně Marie; stejně jako výraz kašpárek je z osobního jména Kašpar a třeba důra je z křestního jména Dorota. V Rejzkově etymologickém slovníku se píše, že za to všechno možná mohou husité, kteří nesnášeli zpodobňování svatých, zvláště pak sošky Panny Marie. Těm prý pohrdavě říkali Máňa. A z toho pak možná vzniklo pojmenování maňásek. Ať už pojmenování maňásků vzniklo jakkoliv, jistě se shodneme, že se jedná o milé slovo, které svou hravostí osloví právě děti, kterým je maňáskové divadlo nejčastěji určeno.